This article was accepted into the corpus but its outbound wikilinks were never NER-processed — typical at the deepest BFS hop or when the run's entity cap was reached. No expansion funnel to show.
| Svoboda a přímá demokracie | |
|---|---|
| Název | Svoboda a přímá demokracie |
| Zkratka | SPD |
| Založeno | 2015 |
| Předseda | Tomio Okamura |
| Sídlo | Praha |
| Ideologie | Pravicový populismus, Euroskepticismus, Nativismus |
| Pozice | pravicové politické spektrum |
| Barvy | žlutá, černá |
Svoboda a přímá demokracie je česká politická organizace založená v roce 2015, která se profiluje jako subjekt propojující nacionalistické, euroskeptické a přímodemokratické prvky. Strana získala pozornost v rámci Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, v debatách o Schengenská dohoda, Evropský parlament a migrační politice, a stala se subjektem sporu mezi příznivci a kritiky v médiích jako Česká televize a Mladá fronta Dnes.
Strana vznikla v kontextu politických pohybů po Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013 a v reakci na události spojené s Migrační krize v Evropě (2015–2016), vycházející z aktivit osobností spojených s hnutími jako Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, Dělnická strana sociální spravedlnosti a nezávislých aktivistů z regionů jako Morava a Slovácko. Zakladatelské období bylo provázeno spory s institucemi jako Ministerstvo vnitra České republiky a soudními procesy inspirovanými případy z Nejvyšší správní soud České republiky. V letech po vzniku strana průběžně měnila organizační strukturu a volební taktiky při volbách do Senát Parlamentu České republiky, Zastupitelstva krajů a Obecní úřady.
Program strany kombinuje prvky spojené s idejemi, které mají kořeny v debatách o Národní suverenita, Referendum jako instituci a postoji k NATO a Evropská unie. Dokumenty strany odkazují na inspirace z politiky osobností jako Marine Le Pen, Viktor Orbán, Matteo Salvini a historických debat o Legislativní změny v zemích jako Polsko a Maďarsko. V oblasti bezpečnosti a migrace program zahrnuje odkazy na modely z Rakousko a Švýcarsko; v sociální oblasti strana navrhuje opatření podobná debatám v Spojené království a Německo ohledně trhů práce a sociální politiky. Ekonomické pasáže se odvolávají na příklady z Čína a Spojené státy americké v diskusích o průmyslové politice.
Vedení strany zahrnuje osoby, které byly v minulosti aktivní v subjektech jako Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, Realisté (politická strana), a některé regionální organizátory z Jihomoravský kraj, Středočeský kraj a Karlovarský kraj. Struktura čítá místní odbory a sekretariáty, které komunikují s institucemi jako Krajské soudy a Obecní úřady, a využívají mediální platformy včetně České noviny a soukromých stanic pro koordinaci kampaní podobně jako jiné evropské subjekty například Alternativa pro Německo nebo Svoboda a přímá demokracie (poznámka: název strany není zde linkován podle pravidel). Vnitřní mechanismy volby delegátů a vyhlašování kandidátních listin navazují na precedenty v Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
Strana získala poslanecká mandáty v několika kolech voleb do Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a kandidovala ve volbách do Evropský parlament s výsledky, které byly porovnávány s výkony stran jako Občanská demokratická strana, ANO 2011, Komunistická strana Čech a Moravy a TOP 09. V regionálních volbách a komunálních soubojích čelila konkurenci subjektů typu Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová a lokálních populistických iniciativ. Volební strategie využívala mobilizační akce podobné těm, které praktikují například Fidesz nebo Liga (Itálie), a výsledky byly analyzovány akademiky z institucí jako Univerzita Karlova a think-tanky jako Czech Institute of International Relations.
Strana čelila kritice ze strany institucí a subjektů jako Lidové noviny, Neziskové organizace zaměřené na lidská práva, a politických soupeřů včetně Česká strana sociálně demokratická. Kritické body zahrnovaly obvinění z propojení s extremistickými skupinami, diskuse v Ústavní soud České republiky a stížnosti u Ombudsman a Evropský soud pro lidská práva v souvislosti s kampaněmi a výroky některých členů. Mediální a akademická debata zapojila osobnosti jako Petr Fiala, Andrej Babiš, Jiří Paroubek a publicisty z listů jako Respekt, přičemž stejné otázky řešily i instituce v Evropská komise a parlamentních výborech.
Mezinárodní kontakty zahrnovaly výměnu zkušeností s stranami a hnutími jako Fidesz, Lega Nord, Rassemblement National, Alternative für Deutschland, a účast na fórech, kde se diskutovalo s think-tanky jako Bruegel a univerzitami jako Charles University. Strana udržovala bilaterální vztahy s některými složkami v Polsko, Slovensko a regionálními organizacemi v Evropa; tyto kontakty byly předmětem kontroly ze strany institucí v Brusel a analýz akademiků z Masarykova univerzita.
Category:Politické strany v České republice